Označení vozidel Čs. lehkého protiletadlového pluku 200 - Východního
Tomáš Jakl
Vojenský Historický Ústav, Difrologický Klub
Publikováno v HaPM 2/2007
Zveřejněno na Válečných Střípkách se svolením pana Tomáše Jakla
Téměř ročnímu bojovému nasazení Československého lehkého protiletadlového pluku 200 – Východního, od července 1942 do června 1943, je obecně věnována minimální pozornost. Snad je to tím, že ho zastiňují mnohem „akčnější“ nasazení jak jeho předchůdce, Československého pěšího praporu 11 – Východního o rok dříve v Levantě a v Tobrúku, anebo souběžné první nasazení 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR na frontě u Sokolova, v březnu 1943. Nicméně toto opomíjení je nezasloužené. Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní drží hned dvě prvenství: dosáhl historicky vůbec prvního potvrzeného sestřelu čs. protiletadlového dělostřelectva, a právě u něj se do výzbroje československých jednotek za druhé světové války dostaly poprvé i tanky. Jeho znak také dodnes nesou československá vojenská vozidla, ovšem už jako znak výsostný.
Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní
Dne 22. května 1942 byl
v Bath Galim v tehdejším
mandátním
území Palestina,
nynějším
Izraeli, zrušen Československý
pěší prapor 11 –
Východní a namísto něj byl
zřízen Československý lehký
protiletadlový pluk 200 –
Východní. Velitelem byl
jmenován plukovník Karel Klapálek.
Pluk se tabulkově skládal
z velitelství, spojovací čety,
dílenské čety a ze tří
protiletadlových
praporů. Každý prapor měl mít čtyři
roty a měl disponovat dvanácti 40mm
protiletadlovými kanóny Bofors. Roty byly
v pluku číslovány průběžně 1. až 12.
Napjatá situace na bojišti, odchod
množství čs. dobrovolníků k letectvu do
Velké Británie a nutnost vycvičit
z nováčků a z dosavadních
pěšáků protiletadlové dělostřelce
ovšem vedlo
k tomu, že zpočátku vznikly a byly vyzbrojeny
protiletadlové prapory pouze
dva (500 a 501).
V létě 1942 kulminovala německá
válečná aktivita.
V severní Africe Rommel dosáhl takřka
okraje nilské delty a
v Sovětském svazu List postupoval na Kavkaz.
Britské síly na Středním
východě byly od roku 1941 organizovány tak, aby
mohly oběma těmto hrozbám
účinně čelit. Za obranu egyptské
Západní pouště byla
zodpovědná 8. armáda.
Obrana Levanty jak proti případnému
německému průlomu přes Kavkaz, tak proti
eventuelnímu útoku doposud
neutrálního Turecka, byla svěřena 9.
armádě, a 10.
armáda byla zodpovědná za obranu
Iráku, Iránu a Perského
zálivu, a zajištění
bezpečností komunikací v této
oblasti, kudy do SSSR proudila materiální
pomoc ze západní polokoule. Více
materiálu, než přes Perský záliv,
dostal SSSR
pouze trasou vedoucí severem Tichého
oceánu, z Aljašky na Sibiř.
Československý lehký
protiletadlový pluk 200 –
Východní se mezi 17. červnem a 1. červencem 1942
přesunul do Ez Zibu u Nahariye v Palestině. Tam byl
také 6. července 1942
zřízen jeho třetí protiletadlový
prapor (502). Celý pluk byl koncem července
přidělen britské 17. protiletadlové
brigádě 9. armády a dne 21. července prapor
500, spolu se 7. rotou praporu 501, převzaly protileteckou obranu
přístavu a
naftové rafinerie v Haifě. Na hoře Karmel v Haifě
byla umístěna také
dílenská četa pluku. Zbytek praporu 501 převzal
obranu přístavu v Bejrútu
v Libanonu a do Bejrútu se přesunula i
spojovací četa pluku. Velitelství
pluku a jedna rota praporu 502 zůstaly v Ez Zibu, zbytek
praporu 502
dokončoval výcvik v Khal Mansura poblíž.
Dne
22. října 1942 odešla britská 17.
protiletadlová
brigáda od 9. armády do
Západní pouště k 8. armádě
a Čs. pluk ve svých pozicích
v Levantě přešel do podřízenosti
britské 20. protiletadlové brigády. Po
porážce Němců a Italů u Alameinu, kdy Bejrútu
přestalo hrozit akutní nebezpečí,
se z Libanonu do Palestiny přesunul také prapor 501, a
převzal obranu letišť
v okolí Haify. Dne 7. prosince 1942 se
celý pluk soustředil v zimním
táboře u Jericha, na břehu Mrtvého moře. Byl zde
doplněn na plný stav jedenácti
set mužů a 36 kanónů Bofors. Ve dnech 25. až 30. prosince
1942 se pluk přesunul
do Tobrúku, kde přešel opět pod velení
britské 17. protiletadlové brigády,
ovšem tentokrát v 8. armádě. Od 2.
ledna 1943 pluk převzal úkoly
v protiletadlové obraně přístavu
v Tobrúku a blízkých
letišť el-Adem
a bu-Amud. V přístavu se rozmístily
prapory 500 a 501, na obou letištích
se rozmístily roty praporu 502.
Dílenská četa obsadila stařičký
turecký fort
Perrone. Velitelství pluku bylo umístěno
západně od přístavu, v prostoru
Bdaua, cca tři kilometry jižně od Forte Perrone.
První německý nálet
Čechoslováci, spolu s dalšími
jednotkami 17. protiletadlové brigády,
odráželi 7. ledna 1943.
K nejtěžšímu náletu
došlo 20. února 1943, kdy byl čs. pluku
přiznán také
sestřel bombardéru Junkers Ju-88.
S blížící se
porážkou Osy v Africe
pak četnost nepřátelských náletů
klesala. Podle momentální potřeby se postupně
měnily úkoly čs. protiletadlových rot. Do května
byly nasazeny například u
tobrúcké železniční stanice, a na
letištích u Gambútu, u Derny,
v Gazale,
Martúbě, Apollonii a v Luigi di Savoia.
Válka se přenesla dále na západ,
do Tunisu, a 17. protiletadlová brigáda proto
přešla dne 16. března 1943
z podřízenosti 8. armády pod nově
zřízený Cyrenaica District.
Díky iniciativě svého velitele,
plukovníka Karla Klapálka,
se Československý lehký protiletadlový
pluk 200 – Východní stal
první jednotkou
zahraničního vojska druhého
československého odboje, vyzbrojenou tanky.
Plukovník Klapálek již 9. února 1943
vydal rozkaz k opravě nepojízdného
tanku, který stál poblíž
velitelství. Opravu tanku typu Valentine
dílenská četa
dokončila 16. února 1943 a o den později začaly u
dílenské čety s tankem
první ukázky. Výcvik s tankem
započal 20. února. Zpočátku šlo
především o
vlekání pohyblivých terčů,
vyrobených z vraků jiných
nalezených obrněných
vozidel, při výcviku obsluh Boforsů ve střelbě na
pozemní cíle.
Dne 5. dubna 1943 započala dílenská četa opravu
druhého
Valentinu a s oběma tanky byl v pluku zahájen
instrukční kurs pro řidiče a
střelce tanků. Tanky dostaly čs. pojmenování
Valentine I a II, bez ohledu na
jejich typ. Třetí tank, typu Matilda II, objevili čs.
zbrojíři 28. dubna 1943
poblíž Španělské farmy. Dostal
jméno Matylda. Na jeho opravě pracovala
dílenská
četa od 30. dubna do 4. května. Ten den byl opraven závěr
děla tanku, ovšem 5.
května přišel rozkaz velitele pluku, podle
kterého měl opět pokračovat výcvik
řidičů tanků, a v dílnách tak dostala
přednost údržba a seřízení obou
Valentinů. Práce na Matildě pokračovaly také 11.
května 1943, ale tentýž den
postihlo Valentin I vážné
poškození spojky a úsilí
československých mechaniků
se opět soustředilo na něj. O den později, v Tunisku,
kapitulovala vojska
Osy v Africe. Spojenci se začali připravovat k invazi
na Sicílii a
Československý lehký protiletadlový
pluk 200 – Východní čekal přesun na
jiné
bojiště. Matilda, respektive Matylda, patrně již nebyla
uvedena do
provozuschopného stavu, protože v květnu a červnu
značně přibylo oprav
poškozených podvozků
nákladních automobilů.
Dne 10. června 1943 obdržel Československý lehký
protiletadlový pluk 200 –
Východní rozkaz
k vystřídání.
O dva dny
později
skončil bojový úkol pluku
v Tobrúku a jednotka se přesunula do
tábora
Quassassin v deltě Nilu v Egyptě. Dne 4. července se
pluk v přístavu
Tewfik na břehu Rudého moře, spolu s Čs.
výcvikovým střediskem –
Východním, nalodil na loď Mauretania a po plavbě
kolem Jižní Afriky připlul 11.
srpna 1943 do Liverpoolu ve Velké Británii.
Příslušníci pluku byli po
reorganizaci čs. armády ve Velké
Británii a vytvoření Československé
samostatné
obrněné brigády k 1. září
1943 zařazeni především do jejího
motorizovaného
praporu.
Kamufláž
Vozidla
Čs. lehkého protiletadlového pluku 200
–
Východního nesla kamufláž, předepsanou
britskými Generálními rozkazy pro
Střední východ od prosince 1941 do
října 1942. Na rozdíl od předchozího
období
uniformního „Caunterova“
schématu a následujícího
období standardizovaných
schémat, zavedených před bitvou u Alameinu, se
toto období vyznačuje největší
variabilitou se všech kamuflážních
schémat, použitých Spojenci na
Blízkém
východě.
Generální
rozkaz GO 1272 z prosince 1941 rušil
všechny
předchozí kamuflážní předpisy a
zaváděl základní nátěr
pískovou barvou, a to
buď Light Stone No.61 nebo Portland Stone No.64,
v závislosti na
dostupnosti toho kterého odstínu.
Základní barvu mohla doplňovat
nepravidelná
pole druhé kamuflážní barvy. Jako
druhá kamuflážní barva se
používaly
nejrůznější odstíny, od Silver Grey
No.28, přes Slate No.34, Khaki Green No.3
až po hnědou a černou. Velitelům byla ponechána
maximální volnost a
kamufláže se lišily stroj od stroje i jednotka od
jednotky.
V tomto zbarvení zůstaly podle
fotografií československé automobily
a protiletadlové kanóny i po bitvě u Alameinu.
Základní písková mohla
být po
vyčerpání starších barev
nahrazována pískovou Desert Pink Z.I., zavedenou
Generálním rozkazem G.O.1650
z října 1942, nebo barvou ‘Light
Mud’, zavedenou v dubnu 1943, ovšem to
nelze v tuto chvíli s určitostí
potvrdit a nezdá se to ani příliš
pravděpodobné.
Označení na vozidlech
V rozkazech
Československého lehkého
protiletadlového
pluku 200 – Východního je
první zmínka o označení vozidel z 8.
září 1942.
Velitel pluku v denním rozkaze č. 92
nařídil, že veškerá vozidla
mají jako
označení nést pouze kruh
v národních barvách a
jiných znaků nesmí být
užíváno. Symbol je prakticky totožný
se současným čs. výsostným znakem na
vojenských vozidlech, za druhé světové
války byl pouze otočen o 90 stupňů,
modrým klínem nahoru. Podle fotografií
byl na automobilech malován přímo na
blatník, často také na kryt reflektoru nebo na
disk mostní klasifikace. Na
motocyklech byl malován na oba boky nádrže.
Obvykle byl bez lemu, na tanku
Valentine byl opatřen tříbarevným lemem.
Jako zajímavost je možné uvést, že
podle denního rozkazu
č. 125 ze 17. října 1942 měly být
vnější strany pneumatik natřeny bíle,
aby se
včas odhalilo jejich poškození při
neopatrném parkování u
chodníku. Toto
opatření však zatím není
doloženo fotografiemi.
Britské protiletadlové brigády obvykle
neměly vlastní
znaky a nesly označení sborů a armád,
kterým byly přiděleny. Týkalo se to
patrně i brigád, kterým byl čs.
protiletadlový pluk na Blízkém
východě
podřízen. Při návštěvě čs. konzula,
ing. Nováka, u spojovací čety
v Bejrútu 28. října 1942, byl
vyfotografován osobní automobil patrně
francouzského původu, označený symbolem 9.
armády, sériovým číslem
jednotky
621, pod kterým byly bílý a
modrý pruh. S největší
pravděpodobností se
jednalo o označení spojovací čety čs. pluku.
Systém přidělení sériových
čísel
jednotek 9. armády z té doby
není bohužel znám.
Označení čs. vozidel po přesunu do Tobrúku,
s výjimkou čs. kruhového znaku,
též není známé. Měly by
nést znak 8.
armády, bílý
štít se žlutým křížem na
tmavě modrém podkladu. Nákladní
automobil
Ford, užitý k převozu ostatků svobodníka
Josefa Vystrčila, který padl 21.
2. 1943, byl při jeho pohřbu v Tobrúku označen
sériovým číslem 242 a
symbolem britských jednotek v Egyptě (British
Troops in Egypt). Tento
symbol se užíval tehdy, když jednotka neměla symbol
vlastní. Jestli šlo o
vozidlo čs. pluku, britské 17. protiletadlové
brigády, nebo jiné jednotky,
zatím není zřejmé. Vozidlo rozhodně
neneslo kruhový znak čs. pluku.
Sériová čísla jednotek Čs.
lehkého protiletadlového pluku
200 - Východního v rámci
britské 17. protiletadlové brigády
byla určena až
denním rozkazem pluku č. 58 z 1. března 1943.
Velitelství pluku a spojovací
četa obdržely č. 282, protiletadlové prapory pak č. 283, 284
a 285. Rozkaz
nařizoval označit těmito čísly stanoviště
velitelství příslušných
jednotek,
která byla doposud označena otevřenou řečí.
Označení těmito sériovými
čísly
bylo zrušeno s okamžitou platností
denním rozkazem č. 111 z 23. dubna
1943.
Jestli byla tato čísla užívána na
vozidlech není prozatím
potvrzeno fotografiemi. Jako součást dělostřelectva by čs.
pluk měl tato čísla
bílá na vodorovně děleném čtverci,
jehož horní polovina by byla červená a
dolní
modrá. Spojovací četa by měla číslo
červené a čtverec nahoře bílý a dole
modrý.
Rozkaz neuvádí sériové
číslo pro dílenskou četu. Ta by mohla
mít stejné číslo,
jako velitelství pluku, ale
v bílé barvě, a na čtverci
rozděleném na
třetiny, od shora: modrou, žlutou a červenou. Potvrzen je naopak
neoficielní
znak dílenské čety, červený
trojúhelník
s bílým ozubeným kolem. Ve
válečném deníku čety je
trojúhelník vyobrazen
s prázdným středem a ozubené
kolo přesahuje vnější okraj
trojúhelníku. Na jediné
známé fotografii tohoto
znaku, na australském Fordu ve Forte Perrone, je
trojúhelník plný a ozubené
kolo je do něj vepsáno. Od 16. března 1943 by měla vozidla
pluku nést znak
Cyrenaica District, kterým byly stylizované
antické ruiny na bílém čtverci.
Znak mohl být také zobrazen inverzně, na
černém čtverci bílé
zříceniny. Ani
tento znak však není na čs. vozidlech spolehlivě
fotograficky doložen.
Při transportech, kdy neužívali vlastní vozidla, byli čs. vojáci vyfotografováni v nákladních automobilech, označených symbolem britského Generálního velitelství sil na Středním východě (GHQ MEF), tedy hnědým nebo žlutým dromedárem na černém čtverci. Šlo nejspíše o vozidla transportních jednotek, přímo podřízených tomuto velitelství.
Tabulka vozidel |
Prameny:
Vojenský ústřední archiv - Vojenský historický archiv Praha, sb. fond Varia, fond Čs. lehký protiletadlový pluk 200, Fotoarchív.
H. Cole: Formation Badges of World War 2. London 1973.
L. Firt Od Eufratu až po Benghází. Praha 1947.
F. Gottlieb: Podruhé Tobruk. Praha 1946.
F. Gottlieb: U děla na Středním východě. Londýn 1944.
P. Holý - J. Martinec: Bedford QL. ATM 2/2002.
O. Missing" Truck lend leased to Russia. http://www.o5m6.de
J.
Moštěk: Jsou vidět všude... Bedford QL. Zbraně a
náboje 2/2000.
D. Nývltová: Čs. vojenská správa v období 2. světové války. HaV 4/1965.
O. Pejs:
Motorová a obrněná vozidla čs. vojáků
na Blízkém východě a v
severní Africe. Rukopis.
P. Pilař:
Československé tanky v Tobrúku. HPM 8/1997.
M. Starmer: Alamein and After 1942-43. Piddington, bez data.
Děkuji Petru Štěpánkovi, že mě k tomuhle dokopal, Oldřichu Pejsovi a Janu Vaňkovi, za laskavé zpřístupnění rukopisu knížky, kterou bych rád viděl na pultech knihkupectví, and last but not least many thanks to Mike Starmer.
Kamufláže vozidel Čs. lehkého protiletadlového pluku 200 - Východního
kresby Petr Štěpánek
Publikováno v HaPM 2/2007
Publikováno se svolením autora.
![]() |
![]() |
Bedford QLB přidělený 2. 6. 1942 protiletadlového praporu 500, u kterého sloužil do 8. 2. 1943. Jeho registrační číslo L 4483063 bylo z bloku, ve kterém byl prefix H pro tahače chybně nahrazen prefixem L pro nákladní automobily. Registrační číslo bylo zezadu uvedeno také arabsky, na střeše kabiny řidiče byl kruhový znak RAF pro rozlišení ze vzduchu. Znak pluku byl namalován zepředu na žluté tabulce mostní klasifikace. Kamufláž byla písková barvou Portland Stone No. 64 se zelenými kamuflážními poli. |
![]() |
Kamuflážní schémata na čs. Bedfordech QLB se lišila stroj od stroje. U „Milady“ bohužel není známo registrační číslo. |
![]() |
Na jediné známé fotografii je čs. Morris Commercial CDSW celý pískový a zezadu je označen hmotnostní klasifikací černým číslem 30 na žlutém kruhu. Vzhled přední části je rekonstruován podle snímku nákladního Morrise Z 4547116, který měl registrační číslo v bílé barvě na hraně kapoty motoru a na levém blatníku namalovaný znak pluku bez lemu. |
![]() |
První opravený Valentine Československého lehkého protiletadlového pluku 200 – Východního byl natřen zelenou barvou a na věži nesl z obou stran znak pluku, doplněný o tříbarevný, červenomodrobílý lem, pootočený oproti barvám znaku o 120 stupňů po směru hodinových ručiček. |
![]() |
Znak dílenské čety, červený trojúhelník s bílým ozubeným kolem, je znám z fotografie původně australského Fordu č. 4225. Ve válečném deníku dílenské čety je znak namalován s dutým středem trojúhelníku. |
![]() |
Nákladní Chevrolet CMP C-60 Československého lehkého protiletadlového pluku 200 – Východního byl kamuflován pouze pískovou barvou. Znak pluku byl namalován na reflektoru na pravém blatníku, pod ním byla žlutá tabulka hmotnostní klasifikace s černým číslem 8. Přímo na blatníku bylo bílou barvou namalováno jméno Věra. Na pravých dveřích je na fotografiích zepředu zřejmé bílé písmeno V, teoreticky mohly menšími písmeny následovat i další litery stejného jména. Označení doplňovala černá tabulka s bílým nápisem PASS na levém blatníku. |
![]() |
Písková kamufláž Valentinu byla tvořena s největší pravděpodobností barvou Ligh Stone. Bohužel v tuto chvíli nelze říci, jestli byly čs. Valentiny jeden zelený a druhý pískový, anebo byla zelená pískovou nahrazena. |
![]() |
Označení vozidel |
Válečné střípky |