Označení vozidel Čs. lehkého protiletadlového pluku 200 - Východního 

 

Tomáš Jakl

 Vojenský Historický Ústav, Difrologický Klub

 

Publikováno v HaPM 2/2007

 


Zveřejněno na Válečných Střípkách se svolením pana Tomáše Jakla


Téměř ročnímu bojovému nasazení Československého lehkého protiletadlového pluku 200 – Východního, od července 1942 do června 1943, je obecně věnována minimální pozornost. Snad je to tím, že ho zastiňují mnohem „akčnější“ nasazení jak jeho předchůdce, Československého pěšího praporu 11 – Východního o rok dříve v Levantě a v Tobrúku, anebo souběžné první nasazení 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR na frontě u Sokolova, v březnu 1943. Nicméně toto opomíjení je nezasloužené. Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní drží hned dvě prvenství: dosáhl historicky vůbec prvního potvrzeného sestřelu čs. protiletadlového dělostřelectva, a právě u něj se do výzbroje československých jednotek za druhé světové války dostaly poprvé i tanky. Jeho znak také dodnes nesou československá vojenská vozidla, ovšem už jako znak výsostný.

 

Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní


Dne 22. května 1942 byl v Bath Galim v tehdejším mandátním území Palestina, nynějším Izraeli, zrušen Československý pěší prapor 11 – Východní a namísto něj byl zřízen Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní. Velitelem byl jmenován plukovník Karel Klapálek. Pluk se tabulkově skládal z velitelství, spojovací čety, dílenské čety a ze tří protiletadlových praporů. Každý prapor měl mít čtyři roty a měl disponovat dvanácti 40mm protiletadlovými kanóny Bofors. Roty byly v pluku číslovány průběžně 1. až 12. Napjatá situace na bojišti, odchod množství čs. dobrovolníků k letectvu do Velké Británie a nutnost vycvičit z nováčků a z dosavadních pěšáků protiletadlové dělostřelce ovšem vedlo k tomu, že zpočátku vznikly a byly vyzbrojeny protiletadlové prapory pouze dva (500 a 501).
V létě 1942 kulminovala německá válečná aktivita. V severní Africe Rommel dosáhl takřka okraje nilské delty a v Sovětském svazu List postupoval na Kavkaz. Britské síly na Středním východě byly od roku 1941 organizovány tak, aby mohly oběma těmto hrozbám účinně čelit. Za obranu egyptské Západní pouště byla zodpovědná 8. armáda. Obrana Levanty jak proti případnému německému průlomu přes Kavkaz, tak proti eventuelnímu útoku doposud neutrálního Turecka, byla svěřena 9. armádě, a 10. armáda byla zodpovědná za obranu Iráku, Iránu a Perského zálivu, a zajištění bezpečností komunikací v této oblasti, kudy do SSSR proudila materiální pomoc ze západní polokoule. Více materiálu, než přes Perský záliv, dostal SSSR pouze trasou vedoucí severem Tichého oceánu, z Aljašky na Sibiř.
Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní se mezi 17. červnem a 1. červencem 1942 přesunul do Ez Zibu u Nahariye v Palestině. Tam byl také 6. července 1942 zřízen jeho třetí protiletadlový prapor (502). Celý pluk byl koncem července přidělen britské 17. protiletadlové brigádě 9. armády a dne 21. července prapor 500, spolu se 7. rotou praporu 501, převzaly protileteckou obranu přístavu a naftové rafinerie v Haifě. Na hoře Karmel v Haifě byla umístěna také dílenská četa pluku. Zbytek praporu 501 převzal obranu přístavu v Bejrútu v Libanonu a do Bejrútu se přesunula i spojovací četa pluku. Velitelství pluku a jedna rota praporu 502 zůstaly v Ez Zibu, zbytek praporu 502 dokončoval výcvik v Khal Mansura poblíž.

Dne 22. října 1942 odešla britská 17. protiletadlová brigáda od 9. armády do Západní pouště k 8. armádě a Čs. pluk ve svých pozicích v Levantě přešel do podřízenosti britské 20. protiletadlové brigády. Po porážce Němců a Italů u Alameinu, kdy Bejrútu přestalo hrozit akutní nebezpečí, se z Libanonu do Palestiny přesunul také prapor 501, a převzal obranu letišť v okolí Haify. Dne 7. prosince 1942 se celý pluk soustředil v zimním táboře u Jericha, na břehu Mrtvého moře. Byl zde doplněn na plný stav jedenácti set mužů a 36 kanónů Bofors. Ve dnech 25. až 30. prosince 1942 se pluk přesunul do Tobrúku, kde přešel opět pod velení britské 17. protiletadlové brigády, ovšem tentokrát v 8. armádě. Od 2. ledna 1943 pluk převzal úkoly v protiletadlové obraně přístavu v Tobrúku a blízkých letišť el-Adem a bu-Amud. V přístavu se rozmístily prapory 500 a 501, na obou letištích se rozmístily roty praporu 502. Dílenská četa obsadila stařičký turecký fort Perrone. Velitelství pluku bylo umístěno západně od přístavu, v prostoru Bdaua, cca tři kilometry jižně od Forte Perrone.
První německý nálet Čechoslováci, spolu s dalšími jednotkami 17. protiletadlové brigády, odráželi 7. ledna 1943. K nejtěžšímu náletu došlo 20. února 1943, kdy byl čs. pluku přiznán také sestřel bombardéru Junkers Ju-88. S blížící se porážkou Osy v Africe pak četnost nepřátelských náletů klesala. Podle momentální potřeby se postupně měnily úkoly čs. protiletadlových rot. Do května byly nasazeny například u tobrúcké železniční stanice, a na letištích u Gambútu, u Derny, v Gazale, Martúbě, Apollonii a v Luigi di Savoia. Válka se přenesla dále na západ, do Tunisu, a 17. protiletadlová brigáda proto přešla dne 16. března 1943 z podřízenosti 8. armády pod nově zřízený Cyrenaica District.
Díky iniciativě svého velitele, plukovníka Karla Klapálka, se Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní stal první jednotkou zahraničního vojska druhého československého odboje, vyzbrojenou tanky. Plukovník Klapálek již 9. února 1943 vydal rozkaz k opravě nepojízdného tanku, který stál poblíž velitelství. Opravu tanku typu Valentine dílenská četa dokončila 16. února 1943 a o den později začaly u dílenské čety s tankem první ukázky. Výcvik s tankem započal 20. února. Zpočátku šlo především o vlekání pohyblivých terčů, vyrobených z vraků jiných nalezených obrněných vozidel, při výcviku obsluh Boforsů ve střelbě na pozemní cíle.
Dne 5. dubna 1943 započala dílenská četa opravu druhého Valentinu a s oběma tanky byl v pluku zahájen instrukční kurs pro řidiče a střelce tanků. Tanky dostaly čs. pojmenování Valentine I a II, bez ohledu na jejich typ. Třetí tank, typu Matilda II, objevili čs. zbrojíři 28. dubna 1943 poblíž Španělské farmy. Dostal jméno Matylda. Na jeho opravě pracovala dílenská četa od 30. dubna do 4. května. Ten den byl opraven závěr děla tanku, ovšem 5. května přišel rozkaz velitele pluku, podle kterého měl opět pokračovat výcvik řidičů tanků, a v dílnách tak dostala přednost údržba a seřízení obou Valentinů. Práce na Matildě pokračovaly také 11. května 1943, ale tentýž den postihlo Valentin I vážné poškození spojky a úsilí československých mechaniků se opět soustředilo na něj. O den později, v Tunisku, kapitulovala vojska Osy v Africe. Spojenci se začali připravovat k invazi na Sicílii a Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní čekal přesun na jiné bojiště. Matilda, respektive Matylda, patrně již nebyla uvedena do provozuschopného stavu, protože v květnu a červnu značně přibylo oprav poškozených podvozků nákladních automobilů.
Dne 10. června 1943 obdržel Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní rozkaz k vystřídání. O dva dny později skončil bojový úkol pluku v Tobrúku a jednotka se přesunula do tábora Quassassin v deltě Nilu v Egyptě. Dne 4. července se pluk v přístavu Tewfik na břehu Rudého moře, spolu s Čs. výcvikovým střediskem – Východním, nalodil na loď Mauretania a po plavbě kolem Jižní Afriky připlul 11. srpna 1943 do Liverpoolu ve Velké Británii. Příslušníci pluku byli po reorganizaci čs. armády ve Velké Británii a vytvoření Československé samostatné obrněné brigády k 1. září 1943 zařazeni především do jejího motorizovaného praporu.

 Kamufláž


Vozidla Čs. lehkého protiletadlového pluku 200 – Východního nesla kamufláž, předepsanou britskými Generálními rozkazy pro Střední východ od prosince 1941 do října 1942. Na rozdíl od předchozího období uniformního „Caunterova“ schématu a následujícího období standardizovaných schémat, zavedených před bitvou u Alameinu, se toto období vyznačuje největší variabilitou se všech kamuflážních schémat, použitých Spojenci na Blízkém východě.  Generální rozkaz GO 1272 z prosince 1941 rušil všechny předchozí kamuflážní předpisy a zaváděl základní nátěr pískovou barvou, a to buď Light Stone No.61 nebo Portland Stone No.64, v závislosti na dostupnosti toho kterého odstínu. Základní barvu mohla doplňovat nepravidelná pole druhé kamuflážní barvy. Jako druhá kamuflážní barva se používaly nejrůznější odstíny, od Silver Grey No.28, přes Slate No.34, Khaki Green No.3 až po hnědou a černou. Velitelům byla ponechána maximální volnost a kamufláže se lišily stroj od stroje i jednotka od jednotky.
V tomto zbarvení zůstaly podle fotografií československé automobily a protiletadlové kanóny i po bitvě u Alameinu. Základní písková mohla být po vyčerpání starších barev nahrazována pískovou Desert Pink Z.I., zavedenou Generálním rozkazem G.O.1650 z října 1942, nebo barvou ‘Light Mud’, zavedenou v dubnu 1943, ovšem to nelze v tuto chvíli s určitostí potvrdit a nezdá se to ani příliš pravděpodobné.

 

Označení na vozidlech


V rozkazech Československého lehkého protiletadlového pluku 200 – Východního je první zmínka o označení vozidel z 8. září 1942. Velitel pluku v denním rozkaze č. 92 nařídil, že veškerá vozidla mají jako označení nést pouze kruh v národních barvách a jiných znaků nesmí být užíváno. Symbol je prakticky totožný se současným čs. výsostným znakem na vojenských vozidlech, za druhé světové války byl pouze otočen o 90 stupňů, modrým klínem nahoru. Podle fotografií byl na automobilech malován přímo na blatník, často také na kryt reflektoru nebo na disk mostní klasifikace. Na motocyklech byl malován na oba boky nádrže. Obvykle byl bez lemu, na tanku Valentine byl opatřen tříbarevným lemem.
Jako zajímavost je možné uvést, že podle denního rozkazu č. 125 ze 17. října 1942 měly být vnější strany pneumatik natřeny bíle, aby se včas odhalilo jejich poškození při neopatrném parkování u chodníku. Toto opatření však zatím není doloženo fotografiemi.
Britské protiletadlové brigády obvykle neměly vlastní znaky a nesly označení sborů a armád, kterým byly přiděleny. Týkalo se to patrně i brigád, kterým byl čs. protiletadlový pluk na Blízkém východě podřízen. Při návštěvě čs. konzula, ing. Nováka, u spojovací čety v Bejrútu 28. října 1942, byl vyfotografován osobní automobil patrně francouzského původu, označený symbolem 9. armády, sériovým číslem jednotky 621, pod kterým byly bílý a modrý pruh. S největší pravděpodobností se jednalo o označení spojovací čety čs. pluku. Systém přidělení sériových čísel jednotek 9. armády z té doby není bohužel znám.
Označení čs. vozidel po přesunu do Tobrúku, s výjimkou čs. kruhového znaku, též není známé. Měly by nést znak 8. armády, bílý štít se žlutým křížem na tmavě modrém podkladu. Nákladní automobil Ford, užitý k převozu ostatků svobodníka Josefa Vystrčila, který padl 21. 2. 1943, byl při jeho pohřbu v Tobrúku označen sériovým číslem 242 a symbolem britských jednotek v Egyptě (British Troops in Egypt). Tento symbol se užíval tehdy, když jednotka neměla symbol vlastní. Jestli šlo o vozidlo čs. pluku, britské 17. protiletadlové brigády, nebo jiné jednotky, zatím není zřejmé. Vozidlo rozhodně neneslo kruhový znak čs. pluku. Sériová čísla jednotek Čs. lehkého protiletadlového pluku 200 - Východního v rámci britské 17. protiletadlové brigády byla určena až denním rozkazem pluku č. 58 z 1. března 1943. Velitelství pluku a spojovací četa obdržely č. 282, protiletadlové prapory pak č. 283, 284 a 285. Rozkaz nařizoval označit těmito čísly stanoviště velitelství příslušných jednotek, která byla doposud označena otevřenou řečí. Označení těmito sériovými čísly bylo zrušeno s okamžitou platností denním rozkazem č. 111 z 23. dubna 1943.
Jestli byla tato čísla užívána na vozidlech není prozatím potvrzeno fotografiemi. Jako součást dělostřelectva by čs. pluk měl tato čísla bílá na vodorovně děleném čtverci, jehož horní polovina by byla červená a dolní modrá. Spojovací četa by měla číslo červené a čtverec nahoře bílý a dole modrý. Rozkaz neuvádí sériové číslo pro dílenskou četu. Ta by mohla mít stejné číslo, jako velitelství pluku, ale v bílé barvě, a na čtverci rozděleném na třetiny, od shora: modrou, žlutou a červenou. Potvrzen je naopak neoficielní znak dílenské čety, červený trojúhelník s bílým ozubeným kolem. Ve válečném deníku čety je trojúhelník vyobrazen s prázdným středem a ozubené kolo přesahuje vnější okraj trojúhelníku. Na jediné známé fotografii tohoto znaku, na australském Fordu ve Forte Perrone, je trojúhelník plný a ozubené kolo je do něj vepsáno. Od 16. března 1943 by měla vozidla pluku nést znak Cyrenaica District, kterým byly stylizované antické ruiny na bílém čtverci. Znak mohl být také zobrazen inverzně, na černém čtverci bílé zříceniny. Ani tento znak však není na čs. vozidlech spolehlivě fotograficky doložen.

Při transportech, kdy neužívali vlastní vozidla, byli čs. vojáci vyfotografováni v nákladních automobilech, označených symbolem britského Generálního velitelství sil na Středním východě (GHQ MEF), tedy hnědým nebo žlutým dromedárem na černém čtverci. Šlo nejspíše o vozidla transportních jednotek, přímo podřízených tomuto velitelství.


Tabulka vozidel



Prameny:



Děkuji Petru Štěpánkovi, že mě k tomuhle dokopal, Oldřichu Pejsovi a Janu Vaňkovi, za laskavé zpřístupnění rukopisu knížky, kterou bych rád viděl na pultech knihkupectví, and last but not least many thanks to Mike Starmer.

  


Kamufláže vozidel Čs. lehkého protiletadlového pluku 200 - Východního 

 

kresby Petr Štěpánek


 Publikováno v HaPM 2/2007

 



 Publikováno se svolením autora.

 



Bedford QLB
Bedford QLB
Bedford QLB přidělený 2. 6. 1942 protiletadlového praporu 500, u kterého sloužil do 8. 2. 1943. Jeho registrační číslo L 4483063 bylo z bloku, ve kterém byl prefix H pro tahače chybně nahrazen prefixem L pro nákladní automobily. Registrační číslo bylo zezadu uvedeno také arabsky, na střeše kabiny řidiče byl kruhový znak RAF pro rozlišení ze vzduchu. Znak pluku byl namalován zepředu na žluté tabulce mostní klasifikace. Kamufláž byla písková barvou Portland Stone No. 64 se zelenými kamuflážními poli.
Bedford QLB
Kamuflážní schémata na čs. Bedfordech QLB se lišila stroj od stroje. U „Milady“ bohužel není známo registrační číslo.
Morris Commercial CDSW
Na jediné známé fotografii je čs. Morris Commercial CDSW celý pískový a zezadu je označen hmotnostní klasifikací černým číslem 30 na žlutém kruhu. Vzhled přední části je rekonstruován podle snímku nákladního Morrise Z 4547116, který měl registrační číslo v bílé barvě na hraně kapoty motoru a na levém blatníku namalovaný znak pluku bez lemu.
Valentine
První opravený Valentine Československého lehkého protiletadlového pluku 200 – Východního byl natřen zelenou barvou a na věži nesl z obou stran znak pluku, doplněný o tříbarevný, červenomodrobílý lem, pootočený oproti barvám znaku o 120 stupňů po směru hodinových ručiček.
Ford
Znak dílenské čety, červený trojúhelník s bílým ozubeným kolem, je znám z fotografie původně australského Fordu č. 4225. Ve válečném deníku dílenské čety je znak namalován s dutým středem trojúhelníku.
Chevrolet CMP C-60
Nákladní Chevrolet CMP C-60 Československého lehkého protiletadlového pluku 200 – Východního byl kamuflován pouze pískovou barvou. Znak pluku byl namalován na reflektoru na pravém blatníku, pod ním byla žlutá tabulka hmotnostní klasifikace s černým číslem 8. Přímo na blatníku bylo bílou barvou namalováno jméno Věra. Na pravých dveřích je na fotografiích zepředu zřejmé bílé písmeno V, teoreticky mohly menšími písmeny následovat i další litery stejného jména. Označení doplňovala černá tabulka s bílým nápisem PASS na levém blatníku.
Valentine
Písková kamufláž Valentinu byla tvořena s největší pravděpodobností barvou Ligh Stone. Bohužel v tuto chvíli nelze říci, jestli byly čs. Valentiny jeden zelený a druhý pískový, anebo byla zelená pískovou nahrazena.

Oznaceni
Označení vozidel


  


Válečné střípky